Rubrika: Miminko Tonda

Příkrmy. Na to jsem se tak strašně těšila a zároveň si vůbec nebyla jistá, jak to dělat správně. Každá knížka radí něco jiného, doktoři se také neshodnou a ještě rozličnější to je na internetu. A já nejsem žádný odborník na výživu, ačkoliv jídlo v mém životě hraje mnohem větší roli, než jen udržet mě při životě. Berte proto prosím tento článek spíš jako povídání o tom, jak jsme to nakonec celé udělali my a jak to děláme teď, než jako nějaký odborný návod. Zastávám názor, že každá máma by to měla dělat hlavně tak, jak to sama spolu se svým dítětem cítí a věřím, že každá z nás pro svý prtě chceme a děláme to nejlepší. To nutně neznamená to stejný, jako ostatní :) Pokračovat ve čtení „Tonda, já a opravdický jídlo“ →

Vím, že na blozích obecně nejraději čteme pozitivní články, ale protože na Instagram i na blog dávám tak nějak všechno z mého života, i tahle „zážitková jízda“ sem bohužel patří. Na konci října jsem s Toníčkem strávila 10 dní v nemocnici, kde mi několik věcí tak vyrazilo dech, že si myslím, že je potřeba, aby se o tom vědělo. Je to dlouhé čtení, tak snad vás to moc neotráví a slibuju, že příště už vám zase povím o něčem veselejším. Třeba o pokračování příběhu Tondova narození. Pokračovat ve čtení „Výlet do minulosti v současné Thomayerově nemocnici“ →

Vždycky, když s Ondrou vyrazíme někam na cesty, tak ať už je to u nás v Česku, nebo usínáme tisíce kilometrů daleko, poslední den si stejně říkáme, že naše postel je nejlepší na světě a hrozně se na ni těšíme. Doufám, že tohle by si říkal i Toníček. Sepsala jsem nezbytnosti a roztomilé vychytávky, na které při domácím spinkání nedá Tonda dopustit. A co vaše děti? Bez čeho se neobejdou? Pokračovat ve čtení „10 nezbytností pro Tondovy sladké sny“ →

Než jsem se sama stala mámou, přišly mi všechny diskuze o bolavých bříškách úsměvné. „Proč kolem toho je tolik řečí? Proboha…“ A pak přišla první noc, kdy u nás doma kromě kocourů nikdo nespal. Bolavý bříško dorazilo i k nám. A to člověk hned zjistí, jak závažný téma to je. Mimčo pláče, kroutí se ze spaní a vy, jakožto novopečená máma, vůbec nevíte co s tím, protože vás na tohle nikdo nepřipravil a ani vás nenapadlo, jak nepříjemné to může být. Nevíte, jak mu pomoct a pak to skončí tak, že sedíte a brečíte taky. Pokračovat ve čtení „Naše zbraně v boji s bolavým bříškem“ →

To si takhle jdete po ulici a najednou za oknem nějakého bytu vidíte ženu tančící ve spodním prádle? Dost možná to není žádná sexy tanečnice, ale pravděpodobně to je máma v kojicí podprsence, protože se nestihla doobléct, vlasy má narychlo svázané do ananasu, na stole se jí rozpouští vynikající sezamová zmrzlina a v náruči má malého skřítka. Ale proč? Pokračovat ve čtení „Když za oknem tančí žena ve spodním prádle“ →

Byla to dlouho očekávaná událost, na kterou jsme se oba s Ondrou moc těšili a já z toho zároveň byla trošku nervozní. V porodnici nám totiž říkali, že při koupání bude Tonda pěkně křičet. Tomu jsem i věřila, protože když mi sestřička v porodnici ukazovala, jak správně koupat, Tonda se z toho doopravdy mohl vzteky zbláznit. A pak konečně přišel ten den, kdy jsme to mohli zkusit v klidu u nás doma. Pokračovat ve čtení „První koupání aneb lázně v pokojíčku“ →

Všichni měli pravdu. Těhotenství uteklo jako voda a čas po narození utíká ještě mnohem rychlejš. Ve čtvrtek to bylo 14 dní, co se nám narodil Toník. A já jsem z něj pořád úplně paf.

Pokračovat ve čtení „Už 14 dní jsme doma tři. A je to jako v pohádce.“ →